O nás
Vítejte na stránkách Alpačích Bratrů. Nabízíme lidem návštěvy u nás, kde mohou krmit, hladit a projít se s našimi alpaky na vodítku. Přijďte nás navštívit a poznat krásná a přátelská zvířata z Jižní Ameriky. K vidění jsou u nás dva alpačí samci - nevlastní bráškové Rocky a Apollo.
Splněný sen
Alpaky mi vždy přišly jako nádherná zvířata a dlouho jsem na ně koukala jako na jedno z oblíbených zvířat, které můžu vidět v zoologické zahradě. Postupem času jsem se ale dostala k informaci, že je lze chovat i na zahradě. A tak, když jsme začali řešit stavbu domu na velkém pozemku, zrodil se můj velký sen - mít tyto fešáky doma. Pustila jsem se do vyhledávání informací ohledně chovu. Spojila jsem se s jinými chovateli a zjišťovala, co se dalo. Čím víc jsem o alpakách zjišťovala, tím víc mě fascinovaly.
Na jaře roku 2023 jsem začala rozhazovat sítě a koukat, komu se narodila mláďata. Věděla jsem, že chci dva samce a ideálně od stejného chovatele. Spojila jsem se s paní Krajíčkovou, manželkou veterináře, který se na lamy specializuje, a požádala ji o doporučení chovatelů, kteří by měli pro mě vhodná mláďata. Na podzim se mi paní Krajíčková ozvala, že pro mě vhodné prcky našla, jen jsou oba bílí. Sice jsem chtěla, aby každý byl jinak barevný, ale jinak bylo vše podle mých představ a tak jsem se spojila s chovateli a domluvila se, že kluky chceme.
V polovině prosince jsme měli domluvenou návštěvu u chovatelů, abychom se mohli na kluky osobně podívat. Zrovna pořádně nasněžilo a tak jsme po cestě zapadli. Odměnou ale bylo vidět ty nádherné chlupáče.
V polovině března roku 2024 nastal čas si pro kluky přijet. Rocky čerstvě oslavil první narozeniny a Apollovi bylo necelých 9 měsíců. Kluci cestu zvládli krásně a domů jsme si je přinesli jako miminka. První dny jsem se na ně nemohli vynadívat. Postupně jsme se snažili s nimi sblížit a za pár dní slavily první úspěchy - vzali si od nás jídlo z ruky.
Postupně jsem s kluky začala pracovat. Zvykala je na různé situace, zkoušela s nimi nové věci. Nové informace o výcviku jsem čerpala i z kozo-lamo kempu u Františka Šustry. Zjišťovala jsem, že kluci pracují každý jinak a že práce s alpakou je o velké trpělivosti. Stále se toho spolu mnoho učíme a kluci mě dojímají, jak vše krásně zvládají. Nejhezčí ze všeho ale je, když při procházkách potkáváme lidi, kteří jsou z nich nadšení. Od spousty lidí už jsem slyšela, že potkat nás jim zlepšilo den.
